Žatec - město chmele


Město a chmel

Město Žatec, nacházející se v Žatecké kotlině při řece Ohři, reprezentuje významnou lokalitu, kde se odehrává zcela unikátní příběh kontinuálního vývoje pěstování, zpracování a světového obchodu s chmelem (lat. Humulus lupulus L.). Povaha hospodaření v regionu podmínila v historickém městě Žatci vznik rozsáhlého území se souborem zcela unikátních chmelařských staveb, který svou koncentrací a rozsahem, zaměřeným na jedinou komoditu nemá ve světě obdoby a který se ve vzácně kvalitním, celistvém autentickém stavu dochoval až do dnešních dob. Tento urbanistický a architektonický celek v Žatci je svědkem bouřlivého rozvoje chmelařského oboru v oblasti, která se tím významně zapsala do dějin světového pivovarnictví.

Německá verze jména města Žatec (Saaz) je i pojmenováním mezinárodně uznané značky chmele, chmelové odrůdy Saaz hop variety (Žatecký poloraný červeňák), který je ve zdejším prostředí dlouhodobě vědecky zkoumán a odborně kultivován a který je základem úspěšných značŽatec byl mezi prvními pěti městy ČR, kde byla (v roce 1961) vyhlášena Městská památková rezervace (MPR), která chrání cenné stavby v historickém jádru. Současně se Žatec také pyšní Městskou památkovou zónou (MPZ), prohlášenou v roce 2003. Součástí MPZ Žatec je soubor chmelařských staveb, dokladajících staletý vývoj pěstování a zpracování chmele.

Mimořádná hodnota MPZ spočívá ve velkém počtu typologicky ojedinělých chmelařských staveb, koncentrovaných na malé území Pražského předměstí. Urbanisticky i architektonicky výjimečný prostor tvořeným výrobními objekty (sklady a sušárnami) zasazenými mezi obytné stavby představované, jak velkými hospodářskými statky, tak i menšími objekty zemědělského charakteru, rozlehlými obytnými vilami žateckých podnikatelů a běžnou činžovní zástavbou staveb.

Chmelařské stavby, ještě dnes provozuschopné, v takovém množství a koncentraci nejsou v žádné jiné lokalitě světa dochovány. Na území MPR a MPZ se nachází 158 nemovitých kulturních památek. Rozloha MPR je 17,5 ha a rozloha MPZ je 23,5 ha.

V roce 2015 došlo k prohlášení za kulturní památku areálu Dreherova pivovaru, jedná se o jedinečnou ukázkou průmyslového pivovarského podniku s výrazným architektonickým ztvárněním a charakteristickými nezaměnitelnými stavebními prvky pivovarských objektů z přelomu 19. a 20. století. Ve své době byl největším vývozním pivovarem v Čechách. Zároveň představuje výraznou dominantu žateckého předměstí s vysokým podílem autentických stavebních konstrukcí pocházejících z doby vzniku. Dochována je i velká část původního technologického vybavení. Význam pivovaru podtrhuje i osoba vlastníka a spoluzakladatele Antona Drehera, který byl ve své době největším výrobcem piva v Evropě.

ŽATECKÝ CHMEL

Německá verze jména města Žatec (Saaz) je i pojmenováním mezinárodně uznané značky chmele, chmelové odrůdy Saaz hop variety (Žatecký poloraný červeňák), který je ve zdejším prostředí dlouhodobě vědecky zkoumán a odborně kultivován.

Kvalita českého chmele a piva se prosadila v celém světě. Oba se stali světově uznávanými standarty kvality. Žatecký poloraný červeňák s jemnou chmelovou vůní je dnes používaný pro výrobu nejkvalitnějších piv ve všech světadílech. Nejznámější světové pivovary tento výjimečný chmel používají zejména k přípravě piva označovaného přívlastkem „premium“.

Pěstování jemného aromatického chmele má v České republice tisíciletou tradici. Známkování chmele, které zahrnuje označování a ověřování místního původu chmele začalo již v 16. století. První státní legislativa upravující tuto oblast pochází z 18. století, kdy jako ochranu proti padělání chmele vydává v roce 1769 Marie Terezie patent o úředním pečetění chmele a vydávání listin zaručující jedinečný původ chmele.

ŽATECKÉ PAMÁTKY NA ZPRACOVÁNÍ A SKLADOVÁNÍ CHMELE

V posledních zhruba deseti letech proběhla v Žatci řada stavebních akcí, které směřovaly k obnově nejvíce ohrožených či poškozených staveb nacházejících se na území památkové rezervace a památkové zóny. Větší stavební aktivity byly zaměřeny na doplnění statku o vybavení, které umožňuje pochopení významu dědictví spojeného se zpracováním chmele.

Největší stavební akce byla soustředěna na obnovu vysoce autentického historického skladu chmele čp. 1950 a adaptaci hospodářského zázemí chmelařského skladu čp. 1951 na náměstí Prokopa Malého pro potřeby Chmelařského muzea a informačního centra. V tomto projektu byly pečlivě opraveny nosné konstrukce staveb, restaurovány jejich četné technické detaily. Celá akce byla od počátku zacílena na zviditelnění dědictví zpracování chmele, a proto byly v areálu doplněny i některé části, posilující informační a uživatelské kvality tohoto celku. Objekt se stal jedním z referenčních příkladů, jak je vhodné tyto specifické stavby opravovat a naplnit vhodnou novou funkcí.

V rámci projektu Chrám chmele a piva vznikly i dvě nové stavby, které jsou výraznými ukázkami soudobé architektury ve městě. Jde o věž nazývanou „Chmelový maják“ a přístavbu Chmelařského muzea. Jejich příprava byla pečlivě konzultována s orgánem památkové péče i odbornou organizací.

Renesanční sladovna č. p. 356 v Masarykově ulici patřila do nedávné doby k nevyužitým a velmi ohroženým objektům. Ještě na počátku 21. století hrozila její velká část zřícením. Teprve projekt Chrámu chmele a piva financovaný v letech 2008-2011 z evropských fondů umožnil tento unikátní historický i architektonický skvost zachránit. V roce 2010 tedy došlo k celkové stavební obnově této památkově významné sladovny, která je v současnosti volně přístupná veřejnosti v podobě, jakou měla po roce 1900.

Nově opravená budova je autentickým symbolem žateckého pivovarnictví, z celého Chrámu chmele a piva je architektonicky nejcennější.

Kapucínský klášter je významnou památkou v jihovýchodní části města a jeho oprava postupuje etapovitě již několik let. Více než dvacet let nevyužívaná stavba byla v havarijním stavu, který začal již ohrožovat její existenci.

Klášterní zahrada byla rehabilitována v letech 2010 – 2011 v rámci projektu Chrám chmele a piva s cílem rozšířit rozsah esteticky kvalitních míst pro obyvatele i návštěvníky města. Celková plocha 8 500 m2 byla renovována podle historických pramenů, ve zjednodušené podobě formální zahrady s centrálním akcentem novodobého umění, tematicky spojeného s chmelařskou tradicí. Součástí zahrady je relaxační prostor, dětské hřiště a drobný historický objekt při ohradní zdi byl využit pro posílení edukativní náplně celku – je v něm situováno zázemí návštěvníků a výběh s drobnými domácími zvířaty a ohrada s pávy. Zahradu doplňuje tradiční bylinková zahrada a ukázka historické chmelnice s pěstováním chmele na jednotlivě vsazených tyčích.

CHMELOVÉ TRADICE V ŽATCI

V Žatci se v průběhu roku uskutečňuje několik slavností spojených s tradicí pěstování chmele.

CHMELFEST je jarní veselice, která je spojena se zahájením jarních prací ve chmelnici. Každoročně jej pořádá spolek Chmelobrana Žatec, Žatecký pivovar a místní spolky za podpory Města Žatec a regionálních chmelařských firem. V průběhu této akce, která obsahuje i prvky tématické recese, se žehná nadcházející úrodě chmele a symbolicky se naráží obří sud s Májovým ležákem u chmelničky na žateckém náměstí Svobody.

SLAVNOSTI CHMELE A PIVA - DOČESNÁ

Tvrdá práce ve chmelnici symbolicky pro hospodáře končí v září slavnostním dočesáním posledního štoku z chmelnice. Takovým oslavám se říká  Dočesná, podle slova „dočesat“, „ukončit česání“ (dříve také: Hopfenerntefest, Hopfenpflücker nebo Hopfenkranzfest).

V Žatci má tato oslava písemně i obrazově prokázanou historii více než 180 let, od r. 1833. Na rozdíl od mnichovského Octoberfestu spojeného zejména s konzumací piva, je při Dočesné kladen důraz především na chmel jako takový a poslední chmel z chmelnic je součástí aktivit celé slavnosti a výzdoby města. Součástí slavností jsou logicky také prezentace druhů piva a regionálních produktů. Nositeli chmelařských tradic na Žatecku jsou především místní spolky, kulturní instituce a obce. K tradicím slavnosti patří soutěž v česání chmele, tanec s korbelem na hlavě a také volba Chmelové královny nebo Chmelového krále. Součástí chmelařských oslav byly vždy recese, zábava a dobré pivo z místního Žateckého chmele. Tradice Dočesných jsou na farmách a v obcích bez přerušení dodržovány dodnes.

 

ZÁKLADNÍ POPIS PROCESU PĚSTOVÁNÍ A ZPRACOVÁNÍ CHMELE PŘED VÝROBOU PIVA

Chmel je důležitou technickou plodinou pěstovanou pro sklizeň hlávek, které jsou nezbytnou surovinou pro výrobu piva. Hlávky dávají pivu charakteristickou nahořklou chuť a současně působí jako konzervační prostředek, rozhodující měrou se podílí na celkové chuti piva. Chmel je vytrvalou rostlinou, která na pozemku chmelnice vytrvává 20, 30 i více let. Pokud není uměle uchycen na podporu, volně doroste 1 až dva metry. S oporou ale vyšplhá až do výšky deseti metrů. Této vlastnosti využívají jeho pěstitelé po staletí, a proto byly vyvinuty specifická pole s chmelem, chmelnice.

 

Chmel raší ze země již v březnu, po následné pěstitelské péči v podobě řezu a ručního zavádění výhonků na chmelovody (jimiž byly dříve dřevěné kůly, od konce 19. století tenké dráty připevněné k horní konstrukci chmelnice), poté následují kultivační letní práce. Během vegetační doby pěstitelé v současnosti aplikují ochranné postřiky proti škůdcům nebo chorobám.

Sklizeň chmele nastává po dosažení technické zralosti plodů, jimiž jsou chmelové hlávky. V době sklizně jsou hlávky uzavřené, při zmáčknutí pružné, žlutozelené barvy s přirozeným leskem, mají vysoký obsah lupulinu a typickou jemnou chmelovou vůni. Začátek sklizně je relativně pevným termínem a spadá v českých zemích přibližně do období po 20. srpnu. Optimální zralost se dlouhodobě dostavuje přibližně mezi 25. – 28. srpnem, přičemž celá sklizeň zralého chmele by měla být ukončena během 14 – 16 dnů.

V základní fázi sklizně jsou liány chmelové rostliny odstřihávány 100 – 130 cm nad zemí, strhávány ručně nebo (od 2. poloviny 20. století) pomocí strhávače umístěného na traktoru, který pomalu chmelnicí projíždí. Liány s chmelem jsou nakládány na chmelové návěsy připojené za strojem a dopravovány k stacionárním česacím strojům, které jsou obvykle ve vesnici, k níž patří chmelnice, ale je možné je dopravit i na delší vzdálenost. Rostliny dovážené k česacímu stroji musí být čerstvé a nezavadlé, interval mezi odstřihnutím a očesáním co nejkratší, jinak by mohlo dojít k poškozování hlávek při česání (rozplevení hlávek). Doprava rostlin a vlastní česání musí být organizačně sladěny, nelze rostliny „odstřihávat do zásoby“. V minulosti byly proto chmelové hlávky „očesávány“ z rostlin přímo na okraji chmelnice.

Ve druhé fázi se oddělují hlávky od ostatních částí rostliny, dříve ručně, zhruba od 70. let 20. století téměř výhradně na česacím stroji, který celý proces urychlil a zejména umožnil česání v nepříznivém počasí, protože novodobé česací stroje jsou umístěny v jednoduché hale, umožňující obsluze práci v krytém prostoru.

Očesané hlávky intenzivně „dýchají“, zvyšují teplotu, vykazují vysokou vlhkost, hrozí nebezpečí zapaření až znehodnocení (ztráta lesku, změna základního odstínu barvy, negativní dopad na celkovou kvalitu hlávek), a proto musí být po očesání z rostliny urychleně dopraveny na sušárnu. Interval mezi česáním a sušením dokonce nemá překročit 2 hodiny, při delším intervalu nutno zajistit jejich provzdušňování. Z tohoto důvodu musí být časově koordinována výkonnost česání a sušení.

V minulosti byly proto očesané hlávky převezeny s pomocí povozu do místa sušení. V nejstarších dobách šlo o sušení přirozeným teplem, nejprve na podlahách a na sluncem prohřátých půdách střešních konstrukcí Vždy bylo důležité větrání k rychlému odvodu vlhkosti. Postupně byly vyvíjeny metody urychlení větrání s pomocí různých závěsných konstrukcí. Přirozený proces schnutí trval několik dní, v době nepříznivého počasí s vyšší vlhkostí vzduchu se ale protahoval. V mladší historii byly využívány vyhřívané sušárny chmele, v nichž byl chmel rozložen na lehkých bedýnkách, tzv. lískách. Od 80. let 19. století byly stavěny kapacitnější horkovzdušné sušárny, s topeništěm v přízemí a systémem žaluzií (detailněji k sušení viz str. 112 nominační dokumentace). Sušení v moderní době probíhá na komorových nebo pásových sušárnách a proces se podařilo zkrátit na dobu 6 – 9 hodin. V průběhu sušení nutno zajistit maximální cirkulaci sušícího vzduchu a dokonalý odvod uvolněné vlhkosti, aby nedošlo k zapaření hlávek.

Usušené hlávky jsou křehké, snadno se rozpadají a poškozují, nejsou schopné další manipulace. Proto je již v průběhu sušením sledována vlhkost. Toho se dosahuje pozvolným sušením, rozložení hlávek do nízké vrstvy, opatrné přehazování a podle potřeby i kropení) nebo na speciálním zařízení – v klimatizační komoře. Klimatizační komora zpravidla navazuje na pásovou sušárnu.

Usušené chmelové hlávky jsou lehké, zaujímají velký objem a i proto se ihned lisují. Slisováním se objem chmele zmenšil na pětinu objemu. Tento proces probíhal v minulosti za využití manuální síly, jež se v prostředí velkých vyvinuly do specifických postupů s využitím váhy osoby, zavěšené v plněném žoku v prostoru mezi patry skladu. Shora sypaný suchý chmel se sešlapával po obvodu vnitřku žoku. Tento způsob pěchování byl postupně nahrazen lisováním, do transportních žoků o hmotnosti 60 – 70kg.  Žok slisovaného chmele je poměrně těžký a rozměrný. Při uvedené váze má průměr osmdesát centimetrů a výšku dva metry. Žokové balení chmele přetrvalo dodnes.

Každý žok je samostatně zvážen, opatřen štítkem s potřebnými údaji, zaplombován v horní části a zapsán do výkazu dodávky označeného chmele. Takto zabalené hlávky jsou poté převezeny do centrálního skladu.

V centrálním skladu se provede vyvzorkování chmele a jeho ověření, bez kterého by se nemohl vyvážet do ciziny. V Žatci již od roku 1884 působila Městská známkovna chmele zaručující kvalitu. Zejména před exportem byl skladovaný chmel ošetřen ve speciálních sirných komorách.

Až na tento zpracovatelský proces zakončený ochodem s chmelem a jeho nákupem či transportem k objednavateli, navazuje proces výroby piva.

Výroba piva

Pivo je kvašený, mírně alkoholický nápoj, který se obvykle vyrábí v pivovaru (oblíbené jsou i menší „domácí“ pivovary). Proces výroby piva je proto na lokalitě pěstování a zpracování chmele zcela nezávislý, protože pivo obsahuje velmi nízký váhový podíl chmele, který se přidává do piva v podobě „jakéhosi koření“ v průběhu vaření. Principem výroby piva je rozštěpení složitých cukrů (škrobu) obsažených v obilných zrnech na jednoduché zkvasitelné cukry a následné zkvašení těchto jednoduchých cukrů pomocí kultury mikroorganismů (tzv. pivovarských kvasinek). Nedílnou součástí výrobního procesu je smíchání surovin s vodou a tím převedení využitelných látek do vodného roztoku. Výrobní proces byl zdokonalován zejména po nástupu průmyslové revoluce do větších kapacit. Základní postup vaření piva lze zjednodušeně popsat takto:

Pivo se vyrábí z následných surovin: sladu, vody, chmele a kvasnic v dále popsaném postupu: prvotní surovinou je „slad“. Ten vzniká ve sladovně naklíčením obilných zrn (v českých zemích zejména ječmen, méně se užívá pšenice, známé je užití i jiných zrn – kukuřice, rýže) a jejich usušením. Obilniny dodávají škrob (čili cukry), které se později přeměňují na alkohol a oxid uhličitý. Připravený slad se nechává asi 4 až 6 týdnů odležet. Následně je smíchán s již zahřívanou vodou. Jeden díl sladového šrotu bývá obvykle sypán do čtyř dílů vody. Další fází výroby je tzv. rmutování, tedy ztekucení sladu v ještě teplejší vodě, tvorbě „rmutu“ (v této fázi dochází k dalšímu štěpení polysacharidů). Při následném scezování dochází k oddělení kapalné části rmutu od pevných zbytků sladu a výsledkem je tzv. „sladina“, čirý roztok sladké chuti. Teprve v této fázi přichází na řadu přídavek chmele, tzv. chmelovar. V tomto procesu dochází k povaření sladiny s přidaným chmelem.  Po dobu vaření cca 120 minut přecházejí ušlechtilé hořké látky chmele do roztoku a výsledkem je tzv. „horká mladina“. Mladina je zchlazena v deskovém chladiči na zákvasnou teplotu 8 °C. Zchlazená a provzdušněná mladina se po přidání pivovarských kvasnic a jejich účinku přečerpává do otevřených nádob (spilka), kde pivo bouřlivě kvasí. Po prokvašení se pivo zachladí a po odčerpání sedlých kvasnic se stáčí do sudů tzv. ležáckého sklepa, kde pivo „leží-zraje“.

Dozrávání piva probíhá v uzavřených tancích při tlaku 1,0 atm. a teplotě do 2 °C po různě dlouhou dobu, podle druhu a kvality nápoje (výčepní piva leží přibližně 20 dnů, piva s označením ležáky až 60 dnů.) Následně se hotové pivo stáčí podle požadavků odběratele do sudů, lahví v novodobé praxi i do plechovek a rozváží.

Všechny tyto navazující a v celkové délce poměrně složité procesy jsou zcela nezávislé na oblasti s pěstováním chmele.

 

GENEZE ZÁMĚRU A STAVBY CHMELAŘSKÉHO MAJÁKU, JAKO PŘIPOMÍNKY CHMELAŘSKÉHO DĚDICTVÍ V ŽATCI

MĚSTO ŽATEC A JEHO PANORAMA

Již historické veduty dokládají středověkou siluetu města s neodmyslitelnými vertikálami věží sakrálních a obranných staveb.

Žatec  – historické jádro, pohled od východu,  17. století

 

Na přelomu 19. a 20. století, v době největší ekonomické prosperity spojené se zpracováním chmele v rámci města, doplnilo panorama města několik desítek vertikál vysokých zděných komínů z tehdy nově vzniklých moderních chmelařských a industriálních provozů. Tyto vysoké komíny byly ve své době neoblíbeným zařízením pro odvod sirných plynů a kouře; v současnosti jsou významnou součástí nominovaného statku a jsou i předmětem zájmu památkové péče. Na horizontech města dotvářejí neopakovatelné panorama, objevují se na mnoha místech v pohledových osách a při procházení městem posilují zvláštní atmosféru města. Mimo komínů se dochoval i celý urbanistický soubor chmelařské industriální architektury začleněný do městského uličního organismu, který tvoří základ nominovaného statku.

Pohled na panorama Pražského předměstí od východu

Pohled na Pražské předměstí od východu (detail) – současný hlavní „ikonický“ panoramatický pohled s komíny od východu. Chmelový maják  se v pohledu neuplatňuje.

 

MOŽNOSTI PRESENTACE DOCHOVANÉHO DĚDICTVÍ

Pražské předměstí s četnými dochovanými chmelařskými památkami bylo spolu s historickým jádrem města vybráno Ministerstvem kultury v roce 2006 k zápisu na Indikativní seznam pro budoucí nominaci k zápisu na Seznam světového dědictví, na jaře roku 2007 byl příslušný materiál zaslán Centru světového dědictví. Tento krok navazoval na víceleté konzultace, jakou formou optimálně chmelařské stavební dědictví Žatce prezentovat. Kromě pečlivé opravy autentických staveb byly variantně zvažovány různé formy presentace multimediálními prostředky, fyzickými modely struktury města a prostorovými mapami.

Již před rokem 2000 byl dosažen konsensus na tom, že výjimečnou urbanistickou strukturu Pražského předměstí, se širokým spektrem typů staveb, by bylo optimální prezentovat formou pohledu „shora“. Urbánní struktura totiž například „ukrývá“ řadu skladů ve vnitroblocích, mnoho zajímavých prvků obsahuje střešní krajina a z pohledu „chodce“ nejsou mnohé zajímavosti patrné. Pohled „shora“ rovněž usnadní výklad krajinného kontextu, protože nedaleko lze při dobrém počasí spatřit i hřeben Krušných hor, které zajišťují specifické mikroklima chmelařské oblasti (viz kapitola 2.a. Nominační dokumentace, str. 52). Protože nominovaný statek sám leží ve vyvýšené části města, nenaskytl se vhodný existující objekt nebo terénní situace kde bylo možno zřídit „vyhlídkové místo“ poskytující žádoucí kvalitu. Proto se vedení města spolu s orgány památkové péče shody na tom, že lze počítat se stavbou vhodného vyhlídkového objektu.

Samozřejmě nešlo o jedinou formu souhrnné prezentace chmelařského dědictví: Mapa Pražského předměstí s vyznačením chmelařských staveb (v měřítku 1: 500) je umístěná v návštěvnickém centru Chrámu Chmele a Piva. Trojrozměrný model celé komponenty 01 (v měřítku 1:500) s vyznačením chmelařských staveb je vystaven ve vstupní hale obnovené Renesanční sladovny.  Multimediální presentace chmelařského dědictví byla zpracována rovněž formou dokumentárních filmů. Přesto ještě scházelo místo, které by poskytlo souhrnné vizuální vnímání nominovaného statku v reálném pohledu a měřítku originálu. Po dlouhých odborných diskusích bylo proto rozhodnuto zařadit do projektu Chrám Chmele a Piva i stavbu vyhlídkové věže, která by návštěvníkům přiblížila „in situ“ hodnoty a rozlehlost dochovaných a tehdy ohrožených chmelařských staveb nezvykle začleněných do funkčního organismu města.

Věž stojí při jižním okraji nominovaného statku a její pozice byla zvolena tak, aby přímo nekonkurovala zblízka stojícím komínům, jež jsou autentickým atributem hodnoty celku, ale na druhou stranu umožňovala pozorovat dostatečně zblízka jejich detaily. Je ale korektní uvést, že již název „maják“ naznačuje, že záměrem bylo také, aby věž byla vidět, aby se stala, ve spletitém organismu města, skutečným majákem pro všechny, kdo hledají návštěvnické centrum.

Umístění věže Chmelového majáku v jižní části nominovaného statku, Pražského předměstí, komponenty 01.

 

Chmelový maják v jižní části nominovaného statku. Fotografie ukazuje jeho pozici v rámci městské struktury a strukturu tvořenou vnitřní výtahovou šachtou zabalenou do obvodových poloprůhledných částí, kde schodiště umožňuje pohledy různých úrovní.

 

Pohled na západní část Pražského předměstí s chmelařskou zástavbou zahrnující komíny z vyhlídkového ochozu chmelového majáku, který se naskytne návštěvníkovi poté, kdy vyjede vnitřním výtahem v „majáku“.

 

VZTAH VĚŽE/MAJÁKU KE KONVERZI A PREZENTACI DOCHOVANÝCH CHMELAŘSKÝCH STAVEB

Některé chmelařské stavby na Pražském předměstí přestaly být využívány v souvislosti s rozvojem moderních způsobů zpracování chmele. V 80. letech 20. století dokonce hrozilo jejich odstranění (viz kapitola 2.b Nominační dokumentace, str. 131).

V roce 1997 byl při příležitosti Světového chmelařského kongresu v České republice adaptován první nevyužitý sklad chmele na Chmelařské muzeum. Byl to důležitý pozitivní příklad. Díky občanským iniciativám, pochopení nově zvoleného vedení města a zájmu Ministerstva kultury byl v letech 2000 - 2001 vypracován první projekt s názvem Chrám Chmele a Piva, který představoval pilotní záměr obnovy a využití několika dalších chmelařských staveb v okolí náměstí Prokopa Velkého. Po pečlivém prověření možných dopadů na okolní zástavbu byl projekt adaptace historické stavby s možností doplnění věží schválen Odborem Rozvoje města městského úřadu Žatec čj. PRM/1658/03 ze dne 3. 12. 2003 jako orgánem státní správy na úseku památkové péče.

Stavební povolení byla vydána v letech 2001 - 2002, tedy ještě dříve, než bylo téma „Žatec -město chmele“ zařazeno na Indikativní seznam. Právě v době, kdy byly na národní úrovni hodnoty Žatce posuzovány z hlediska potenciální OUV a zajímavosti z celosvětového hlediska, dostala se otázka „přijatelnosti“ plánované (a již v předchozích řízeních jako přijatelný označený projekt) vyhlídkové věže do centra konzultací. Protože bylo od počátku jasné, že nejde o žádný komerční objekt, ale stavbu určenou výhradně pro veřejnost, pro posílení interpretačních služeb pro obyvatele a návštěvníky zajímající se o specifika Žatce, nebyl projekt ani po zařazení na Indikativní seznam nijak přehodnocován, protože by došlo k ohrožení realizace celého návštěvnického centra.

Po pětiletém úsilí se tedy projekt opravy a konverze několika historických staveb včetně stavby přímo stavebně navazující vyhlídkové věže začal v letech 2008 - 2011 realizovat s podporou rozvojových fondů Evropské unie. Byly obnoveny tři velmi cenné autentické chmelařské objekty, přilehlé náměstí, zahrada Kapucínského kláštera a vznikl nový vstupní objekt do Chmelařského muzea. (viz kapitola 2.a Nominační dokumentace, str. 87 - 90)

 

CHMELOVÝ MAJÁK JAKO VYHLÍDKOVÁ VĚŽ

První úvahy o vyhlídkové věži se objevily již v souvislosti se stavbou Chmelařského muzea v roce 1997 (viz výše), ale finančně byl tento záměr pro investora nedosažitelný. Idea se obnovila v roce 2001, kdy se začal připravovat projekt Chrám Chmele a Piva. Jedním z impulsů byla praktická potřeba zajistit z požárních důvodů nové únikové schodiště z obnovovaného skladu chmele čp. 1950 na náměstí Prokopa Velkého. Architekti z ateliéru Huml& Vaníček, kteří již měli zkušenosti s konverzemi obdobných historických budov, přišli s myšlenkou umístit schodiště mimo chmelařský objekt, aby pro vertikální únikovou cestu nebylo nutno dělat prostupy stropními konstrukcemi a aby tedy nedošlo k poškození autenticity a identity interiéru. Zhotovené modely inspirovaly projektanty k navýšení takového vnějšího únikového schodiště tak, aby bylo možno z jeho horní podesty pozorovat siluety komínů a střech okolních chmelařských staveb, respektive kompletně celý, v současnosti nominovaný, statek.  Možnost připojení únikového schodiště anebo stavby únikové konstrukce, od originální stavby více oddělené, byla posouzena tak, že pro udržení podoby autentického objektu bude lepší volit „únikovou věž“, spojenou s originální stavbou v místě únikových dveří na průčelí. Aby se novostavba „únikové“ věže vhodně začlenila do městského panoramatu, stanovily orgány památkové péče limity, ty předpokládaly vertikální charakter stavby, určily limity pro rozsah půdorysu a celkovou výšku nepřesahující hlavice dochovaných industriálních komínů. Prověření proporcí nakonec umožnilo vložit do těla vyhlídkové/únikové věže i výtah, který zprostředkovává pohledy na město i hendikepovaným návštěvníkům.

Vnesení architektonického novotvaru do historického prostředí při zachování původní atmosféry území je obecně složitým úkolem. Všechny předložené návrhy proto vyvolávaly mnoho diskusí. Chmelový maják měl doplnit panorama města a nahradit v něm tzv. Novou věž, která byla zbourána v 19. století. U vyhlídkové věže Chmelového majáku bylo pro všechny důležité, aby doplnila panorama Pražského předměstí tvořené historickými komíny chmelařských skladů a přitom se nestala jeho nechtěnou dominantou. Novotvar rozhledny nebyl proto přijat bez rozmyslu.

Žatec – tzv. Nová věž (zbourána v 19. století) byla inspirací Chmelového Majáku (detail z Willenbergovy ryrtiny 1611.

 

Projektanti, investor i památkáři hledali v úvodních studiích a modelech proporce věže a vhodné materiálové řešení. Dodržení limitů na hmotu novostavby bylo zkoumáno opakovaně před vydáním stavebního povolení, včetně vztahů k okolní zástavbě a průhledům v rámci města. Počítačové modely opláštění prověřovaly varianty řešení: byly posuzovány varianty pláště ze zkorodovaného plechu, dřeva i skla. Architekti nakonec, po konzultacích s orgány památkové péče, zvolili variantu poloprůhledného opláštění z kovových roštů. Již v modelech se ukázalo, že stavba bude z dálkových pohledů částečně průhledná, ale pozorovatel ji z blízka bude vnímat hmotně.

 

Chmelový Maják na jižním okraji nominovaného statku, z pohledu na Pražské předměstí z centra města, zasazený mezi ostatní dominantní prvky, především historické komíny sirných komor. Foto ukazuje strukturu tvořenou poloprůhlednými částmi obvodové konstrukce schodiště, umožňující pohled z několika výškových úrovní.

 

Na prostorovém modelu se navíc ukázalo, že různě orientované poro-rošty umožní vytvořit mozaikový zjemňující efekt fasády. Ten se nejvíce uplatňuje při slunečním svitu a při umělém osvětlení. V každém okamžiku a z každého místa se tak plášť věže jeví variabilně. Jeho průhlednost a struktura se tedy mění s časem a prostorem v závislosti na momentálním osvětlení a místě pozorovatele. Průhlednost roštů a jejich skladba tak zajišťuje různou míru průsvitnosti při různém osvětlení a bočních pohledech.

 

CHMELOVÝ MAJÁK JAKO SYMBOL ZÁCHRANY CHMELAŘSKÝCH STAVEB

Nad horní vyhlídkovou plošinou, na vrcholu věže, je umístěno sedm ocelových pozinkovaných tyčí, které i svým nakloněním symbolizují vztyčené tyče na chmelnicích, které podepírají drátěnou strukturu, po které vyrůstají liány rostlin chmele (viz kapitola 2.b. Nominační dokumentace, str. 106). Symbol tyčí přímo souvisí s logem celého projektu Chrám chmele a piva.

Mezi tyčemi na vrcholku věže je skryto sedm silných světlometů, které je v noci svými paprsky opticky prodlužují. Toto slavnostní osvětlení je ale spouštěno jen výjimečně, například před významnými kulturními událostmi města, a navádí návštěvníky přímo k chmelařským památkám. Snad i proto se mezi obyvateli zažilo pojmenování věže: Chmelový Maják. Maják se přirozenou formou stal pro veřejnost symbolem proměny a regenerace industriálního území, kterému ještě před několika lety hrozil úpadek a plošná demolice.

V sousedství Chmelového Majáku probíhá během roku řada společenských, školních a kulturních akcí [1]. Oblíbenost stavby dokládá i ocenění Památky vzkříšené z popela od státní agentury CzechTourism udělené Žatci v roce 2014 na základě hlasování turistů a občanů České republiky [2].

 

   

 

  • Kolmý pohled na kovovou fasádu věže (průhlednost) – detail vnějšího kovového opláštění s hustou mřížkou. Použití poloprůhledné obvodové struktury pláště vzájemně obrácených strukturálních polí brání homogennímu vzhledu fasády.
  • Pohled na věž z blízkého stanoviště a nízkého horizontu (mozaikový efekt a variabilnost)
  • Detail okolí věže s původními kamennými materiály
  • Světelné paprsky na vrcholu během slavnostního osvětlení

 

 

Chmelový maják – lehký kovový mostek spojující vyhlídkovou věž s původním skladem chmele.

 

Po obvodě věže vede schodiště, které je doplněno dalekohledy a pozorovatelnami zaměřenými na významná a důležitá místa v okolí. Průhledný obvodový plášť věže umožňuje návštěvníkům prohlídku chmelařských industriálních staveb z několika výškových úrovní.

 

 

 

  • Detailní pohled na vnější kovovou fasádu. Poloprůhledné obvodové pláště umožňují detailní pohledy na statek a fotografování díky otvorům dostatečně bezpečným pro návštěvníky.
  • Pohled přes plášť fasády na východní část Pražského předměstí (prostřednictvím dalekohledů a detailních popisek).

 

Uvnitř věže je ukrytý výtah, který pojme až 12 osob. V prosklené podlaze je instalována projekční plocha pro presentaci nominovaného statku 3D zábavnou animovanou formou simulovaného letu v balónu, stoupání výtahem je doprovázeno základní informací o historii města.

 

CHMELOVÝ MAJÁK JAKO NOVODOBÝ SYMBOL

Z výše uvedených důvodů by popisovaná novodobá rozhledna neměla být chápána jako negativní příklad výškové stavby (obytné či administrativní) v historickém prostředí. Celý proces přípravy byl transparentní a konzultovaný s vedením města i kompetentními subjekty památkové péče. Obyvatelé města vytvořili na sklonku 20. století s využitím současných výrazových a technologických možností novodobou formu věže, která se podle názoru řady partnerů a návštěvníků nenásilně začlenila do panoramatu města. Původní funkce jakékoli vyhlídkové věže však zůstává i po staletích stále neměnná: pozorovatelna, orientační bod a symbol. Jen „klasický“ historický hodinový ciferník, který má většina signálních historických věží, v případě žateckého“majáku“ nahradil světelný displej. Právě proto, že maják nepřevyšuje historické komíny chmelařských staveb, není pokládán za jejich konkurenční dominantu, ale vnímán jako prvek, který na tyto komíny odkazuje.

 

Kulturní akce a společenská setkání na malém náměstí s Chmelařským muzeem, Turistickým centrem a Chmelovým majákem.

 

ARCHITEKTONICKÁ OCENĚNÍ   

Autorem architektonického návrhu a projektové dokumentace je žatecká architektonická kancelář HUML & VANÍČEK, ateliér pro architekturu a projektování staveb[3], která ve městě působí již od roku 1991. Architekti mají obsáhlé zkušenosti s konverzemi zdejších chmelařských staveb. Umístění a vlastní architektonické řešení věže bylo presentováno na odborných seminářích a v několika odborných architektonických časopisech a publikacích.

Chmelovému Majáku bylo v roce 2011 uděleno Čestné uznání Grand Prix, Národní cena za architekturu. Nejsou nám známy případy, kdy by byl kritizován. Nestal se ani záminkou, aby někdo v chráněném území usiloval o vysokou stavbu a tento maják používat jako „precedentní“ příklad. Zákon o památkové péči i regulace obsažená v územním plánu města Žatce dávají orgánům státní správy dostatečnou oporu k tomu, aby se žádné vysoké stavby na území nominovaného statku již nestavěly.

Nejvýznamnějšího ocenění [2] se Chmelový Maják dočkal v roce 2012 od pražského Klubu Za starou Prahu. Tato respektovaná nezisková organizace sdružující významné architekty, umělecké teoretiky a historiky je nekompromisním kritikem negativních zásahů do historického prostředí, včetně kritiky hmotných výškových budov v prostředí historických měst. Aktivně od roku 1900 hájí historické architektonické a urbanistické kvality Prahy proti všem stavebním záměrům narušujícím její neopakovatelný půvab, vzhled a atmosféru. Od roku 2003 Klub organizuje soutěž o kvalitní novostavbu v historickém prostředí, která hledá dobré příklady i mimo Prahu. Chmelový Maják vybral Klub Za starou Prahu jako příklad novodobé vertikální věže citlivě a promyšleně začleněné do historického jádra města s památkovým statusem. Výsledky soutěží za poslední roky jsou dostupné na stránkách organizace zde http://www.zastarouprahu.cz/cena-kzsp (nabídka „Cena Klubu“ v levém menu)

 

[1] PRAVIDELNÉ KULTURNÍ A SPOLEČENSKÉ AKCE/CHMELOVÝ MAJÁK

Chmelfest, Běh na Chmelový Maják, Dočesná, Studenti s Majákem, Hurá na komíny

 

[2] ARCHITEKTONICKÁ OCENĚNÍ/  ROZHLEDNA CHMELOVÝ MAJÁK

Cena Klubu za Starou Prahu za novostavbu v historickém prostředí pro rok 2012,

1. místo, udělil Klub za Starou Prahu

GRAND PRIX 2011 Národní cena za architekturu,

Čestné uznání v kategorii Architektonický design a výtvarné dílo v architektuře,

udělila Obec architektů – členská organizace (Society of Czech Architects)

DESTINACZE Památky vzkříšené z popela

1. místo, udělila státní agentura Czech Tourism Praha, 2014

[3] HUML & VANÍČEK, ateliér pro architekturu a projektování staveb (www.atelierhv.com)